Předposlední den školního roku patří v naší škole už řadu let vyhodnocení sportovního atletického dne a hlavně Poslednímu zvonění žáků 9. ročníku. Všichni jsme sice chtěli vědět, kdo byl letos nejlepším sportovcem, ale deváťáci byli důležitější. Když jsem se s nimi poprvé setkala v září 2015, dívali se na mě trochu vyplašeně a nedůvěřivě. Za pár týdnů jsme se poznali lépe, zjistili, co od sebe můžeme čekat a pomalu se začal utvářet nový třídní kolektiv. Setkávali jsme se nejen při hodinách češtiny, tělocviku a dramatiky, ale i během výletů, exkurzí a při různých školních akcích. Občas jsme se neshodli, ale nakonec jsme společnou řeč našli. Někdy to trvalo déle, ale většinou pochopili, že to s nimi myslím dobře. Čtyři roky utekly jako voda, najednou před námi byl předposlední školní den a rozloučení se všemi spolužáky. Každému deváťákovi pan školník naposledy zazvonil, já připomněla školu, na kterou odchází, a pár postřehů z let, kdy seděli v lavicích naší základky. Následoval proslov, o který se spravedlivě rozdělili a jímž poděkovali všem vyučujícím i zaměstnancům škola za péči, kterou jim po dobu docházky věnovali. Na závěr si připravili video, které složili ze svých fotografií. Když se ozvaly první tóny písně Poslední zvonění od Extra Bandu, nikdo se už nesnažil skrývat dojetí. Druhý den – v pátek 28. 6. 2019 – proběhlo slavnostní předávání posledního vysvědčení v obřadní síni OÚ Letiny. Po slavnostním projevu pana starosty promluvil pan ředitel Švolba a třídní učitelka. Následovalo předání vysvědčení a pamětního listu. Foto, stisky rukou a loučení trvalo ještě pár minut. Všichni vycházející žáci si uvědomili, že pro ně v tento okamžik něco dost podstatného skončilo. Opět došlo i na slzy, za které se nikdo z nás nestyděl. Za dva měsíce se z mých bývalých žáků stanou středoškoláci. Začnou psát novou stránku své životní knihy. Všichni si vybrali svůj cíl a mně nezbývá nic jiného, než jim popřát mnoho úspěchů do dalšího života, hodně dobrých kamarádů, učitelů a splnění všeho, co si přejí.

                                                                                                   Mgr. M. Milotová