Tentokrát byla třídenní a cestovali jsme hlavně vlakem. Z Plzně do Prahy jsme jeli Pendolinem, většina z nás v něm seděla poprvé a připadali jsme si jako v letadle. Milou obsluhu jsme proto přejmenovali na vlakušku (vzor letuška:)). V Praze jsme bleskově přestoupili na vlak společnosti Regiojet. I ten byl pohodlný, vlakušky nám přinesly dokonce oběd až do kupé, ale někteří dali přednost zásobám od maminky. Za dvě hodiny jsme byli v Zábřehu na Moravě, kde už na nás čekal autobus, aby nás dovezl do cíle naší cesty - Koutů nad Desnou.

Zde jsme se nejprve ubytovali v hotelu Dlouhé stráně a pak už byl čas vyrazit na první exkurzi. S ohledem na nestálost počasí nás autobus odvezl až k horní nádrži Vodní přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně. Tu jsme si mohli celou obejít, bylo zde velmi větrno a chladno a někteří zalitovali nedostatku teplého oblečení. Naštěstí nás autobus odvezl zase dolů k dolní nádrži, do útulného návštěvnického střediska. Tady nám pan průvodce podrobně vysvětlil význam a princip této vodní elektrárny. V elektrárně jsou dvě reverzní Francisovy turbíny s celkovým výkonem 650 MW. Jedná se o největší turbíny svého druhu v ČR. Elektrárna slouží převážně k vyrovnávání výkonů rozvodné sítě. V noci turbíny fungují jako čerpadla a čerpají vodu do horní nádrže. Pokud je ve dne nedostatek elektrické energie, turbíny ji pomocí proudu vody z horní nádrže mohou okamžitě dodat do sítě. Elektrárna má celkové převýšení více než 500 metrů, opět nejvíce v ČR. Aby elektrárna nenarušovala okolní překrásnou a státem chráněnou přírodu, jsou všechny výrobní části umístěné hluboko v hoře v obrovské kaverně. Na povrchu lze spatřit jen obě nádrže a správní budovy. Prohlídka se nám velmi líbila. Po večeři v hotelu jsme se vydali ještě na krátkou procházku po obci Kouty.

Po klidné noci na nás čekala hotelová snídaně a pak nejnáročnější část celé akce - pěší pochod z Koutů do Velkých Losin. Cesta vedla nejprve 9 kilometrů do kopce na vyhlídku Tři kameny. Poslední část výstupu jsme šli po sjezdovce (samozřejmě nahoru) a pro některé z nás to byla životní výzva. Vše dobře dopadlo a vrchol jsme pokořili. Cesta dolů byla sice delší, ale lehčí a tak jsme po jedné hodině došli do Velkých Losin. V místní restauraci jsme se posílili na další akce, usušili a hlavně si odpočinuli. Mohli jsme pak absolvovat další exkurzi v Ruční papírně Velké Losiny. Papírna je jedinou manufakturou v ČR. Papír se zde dříve vyráběl ze starých hadrů, dnes je surovinou len a bavlna. Zaměstnanec muzea nám předvedl, jak se z rozvařené hmoty na sítech vytvoří arch papíru, ten se vysuší, vylisuje a nakonec uhladí na kalandru. Zájemci si mohli kartičky ručního papíru koupit. Městečko Velké Losiny je také nechvalně známé čarodějnickými procesy na konci 17. století, tuto událost připomíná památník v místním lázeňském parku. Zpět do Koutů jsme se vrátili vlakem. Zdatnější jedinci stihli ještě před večeří bowlingový zápas.

Poslední den jsme navštívili Zemědělský skanzen „ U Havlíčků“ v Rapotíně. Skanzen tvoří Veteran muzeum staré zemědělské techniky, aut, motocyklů a dětských kočárků a tank, který jsme mohli prozkoumat i zevnitř. Nejvíce nás ale zaujala druhá část – Zoopark. K vidění a pohlazení tu byla spousta zvířat - ovce, kozy, osli, velbloudi, prasátka, koně, pávi, holubi, husy a perličky. Každý z nás získal jako dárek pohled. Ještě jsme stihli zajet do Železničního skanzenu u Šumperku a prohlédnout si parní lokomotivu. Pro srovnání kolem právě projíždělo Pendolíno. Po dobrém obědě v Zábřehu nás už čekala jen cesta domů. I když se Pendolíno řítilo občas i rychlostí 150 km/h, do Plzně jsme přijeli s menším zpožděním, ale podařilo se nám doběhnout na vlak do Blovic. Tam už na všechny čekali rodiče. Exkurze byla sice náročná, nohy nás budou ještě chvíli bolet, ale zanechala v nás plno krásných vzpomínek a zážitků. Už se těšíme na poslední exkurzi do Brna na konci června.

Mgr. Kateřina Synáčová