Po předchozí vydařené cyklovýpravě z minulého roku jsme se rozhodli si tuto dobrodružnou akci zopakovat. Tentokrát jsme početnou skupinu rozdělili do dvou posádek, přičemž první tvořili žáci čtvrté a páté třídy a druhou skupinku pak “druháci” a “třeťáci”.

První skupina vyrazila dne 24.6. v počtu 12 cyklistů a už kolem osmé hodiny ranní naši cyklisté netrpělivě očekávali ono zvolání: “Vyrážíme!”

A tak jsme mohli konečně šlápnout do pedálů. Nejprve jsme projeli lesní cestou k Čertovu břemenu, kde nás také po prvním úseku čekala krátká přestávka. Během chvíle jsme hravě chytili druhý dech a mohli pokračovat směrem na Únětice, kde nás nezastavilo prudké klesání, ba naopak, zastavit by šlo jen těžko a prověřilo se tak aspoň, že všem účastníkům fungovaly brzdy v pořádku. Dále jsme projeli Střížovice a v aleji u Chocenického Újezda nás svlažil letní deštík. Po jeho přečkání jsme dojeli do zmiňovaného Chocenického Újezda, kde si děti v místní prodejně mohly koupit malé občerstvení pro nabrání dalších sil na zpáteční cestu. Po cestě lesem zpět přes Čertovo břemeno jsme překonali táhlé stoupání. Na vršek jsme dojeli všichni úspěšně, už s viditelnou příjemnou únavou ve tváři. Před námi byl poslední cíl, a to sice škola. Jeli jsme po silnici z kopce, a tak už naštěstí nebylo na konec potřeba namáhavého šlapání a po zvládnutých krásných 21 kilometrech na cyklistických sedačkách nás čekala štědrá odměna v podobě kachny, zelí a knedlíků k obědu. Cyklovýlet se tedy opět velmi vydařil.

Dne 27.6. vyrazila na cyklovýlet druhá skupina představující čtrnáctičlennou posádku, pro kterou jsme vybrali trasu stejnou jako minulý rok. Opět bylo prvním cílem a záchytnou metou Čertovo břemeno, kde si děti dopřály krátkou pauzu. Po cestě jsme stihli odbočit, abychom si prohlédli Hlubocké rybníky. Poté nás čekaly Únětice s hrozbou prudkého klesání, které jsme opět zvládli bez potíží s větrem v zádech. Další naše trasa vedla podél rybníků v malebné chatové osadě. Po příjezdu do Chocenického Újezda proběhla zasloužená občerstvovací zastávka, díky níž jsme s nově nabranými silami mohli pokračovat v naší trase zpět přes Čertovo břemeno. I když by to možná málokdo řekl, zvládli jsme ujet a dokonce si k tomu užít cyklovýpravu dlouhou 21 km, a tak snad mohu naši cyklomisi označit za obě skupiny jako vydařenou.

                                                                  Lucie Krsová