Jelo 11 dětí a 2 paní učitelky. Cestou k nám přistoupili další badatelé v Dobřanech a ve Zbůchu, autobus se zaplnil.

Prvním cílem byla elektrárna v Tušimicích. Cestou jsme poznávali krásy západních Čech, neboť GPS vedla náš autobus přes Kozolupy, Manětín, Chyši, Lubenec a Podbořany. Serpentiny před Kadaní někteří slabší jedinci už neustáli. Avšak z Kadaně do Tušimic je jen skok. Výstup na parkoviště před elektrárnou nás značně překvapil. Čekali jsme začouzenou starou budovu, ale elektrárna prošla před dvěma roky celkovou rekonstrukcí. Splňuje nyní kritéria EU v plnění emisí  SO2,  CO2. Všude bylo celkem čisto a upraveno. V prezentaci našeho průvodce v kongresové místnosti jsme se dozvěděli informace o výkonu ETU a personálním obsazení. Tato nová elektrárna je postavená na místě elektrárny Tušimice II, Tušimice I je zbourána,  jak jsme viděli později ze střechy budovy. Ve filmu nás zaujalo bourání komínu, na místě, kde dříve stál, jsme se později vyfotili. Prohlídka byla nejen náročná, ale i zajímavá. Viděli jsme turbíny vyrobené v plzeňské Škodovce, obrovské kotle na uhlí, odsiřovací zařízení. Mohli jsme si sáhnout na jemný sádrovec, který vzniká při odsiřování z plynů (oxidu siřičitého) a vápence. Mohli jsme si všimnout obrovských lapačů popílku, kvůli kterému v minulosti zaniklo mnoho vesnic na severu Čech. Škoda, že byla mlha a výhled nebyl dokonalý, ale i tak byl výstup na střechu vzrušujícím zážitkem. Avšak ten největší zážitek na nás teprve čekal. Vstoupili jsme do obrovské chladící věže! První a třetí věž slouží ke kondenzaci páry, do druhé a čtvrté jsou vedeny „vyčištěné“ spaliny, proto už nefunguje komín. Ve věži byla pára a pršelo tam. Dole byl bazén, okolo něj vedl železný chodníček, po němž se vodí návštěvy. V ETU jsme navštívili moderní kantýnu, kde nás čekal výborný oběd.

Z Tušimic vedla naše cesta přes Chomutov, Most a Teplice do Krupky. Toto město je velmi starobylé, leží v Krušných horách a je bohaté na rudy, tak jako mnoho míst v této oblasti. Starý cínový důl Martin má bohatou historii již od středověku. Za války sloužil jako sklad munice, těžit se  přestalo v 50. letech. Průvodce nás provedl štolou dlouho 600 metrů. Mohli jsme vidět, za jakých podmínek se pracovalo, ve vitrínách byly vystaveny různé artefakty z historie těžby. Cestou z dolu na ubytovnu jsme se neplánovaně zastavili v Tisé u Děčína, kde je zajímavá geologická lokalita Tiské stěny, které jsme měli možnost si prohlédnout. A pak už směr ubytovna v Jílovém u Děčína. Zase jsme stoupali a stoupali do kopce, až jsme dojeli k horské chatě, kde nás čekala večeře a pokoje k ubytování. I přes náročný den se mnohým z nás nechtělo a nechtělo a nechtělo usnout.

Ráno po vydatné snídani jsme dostali ještě svačinu a konečně vyrazili směr Drážďany v Německu. To, co jsme viděli, nám vyrazilo dech. Nádherná, moderní, prosklená budova zdaleka nepřipomínala továrnu. A to prostředí uvnitř! A vystavená auta! Po prohlídce haly se nás ujal anglicky mluvící průvodce, velmi reprezentativní a sympatický. Některým věcem jsme rozuměli i bez překladatelky. Mohli jsme si prohlédnout zrod nového luxusního auta na objednávku od začátku až po prodej. Každý si mohl snít svoji pohádku o takovém autě, nakonec si mohl sednout do jednoho z vozidel k tomuto účelu v suterénu připravených. Návštěvu Drážďan jsme zakončili prohlídkou historického centra města, prošli jsme se i podél Labe a oběd v německém McDonald’s byl pro mnohé dalším skvělým zážitkem.

Cesta domů proběhla bez potíží. Exkurze se nám všem moc líbila.

Ing. Zuzana Mojrová