Ve čtvrtek 30. dubna se školní dvůr našeho prvního stupně proměnil v centrálu eko-hrdinů. Místo učebnic jsme do rukou vzali rukavice a pytle, abychom se zapojili do celorepublikové výzvy Ukliďme Česko. A protože každý správný hrdina potřebuje pořádnou porci energie, začali jsme pěkně po staru – u ohniště!

Buřty, oheň a bezpečnostní „patero“

Ještě než jsme se pustili do práce, provoněly školní dvůr opékané vuřty. Ale nebyla to jen svačina.        U ohně jsme si zopakovali důležitá pravidla: Jak a kde bezpečně rozdělat oheň? Vzhledem                    k současnému suchu jsme si vysvětlili, že stačí malá jiskra a neštěstí je na světě. Děti už teď vědí, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán, a že pořádné uhašení vodou či zasypání hlínou je naprostý základ.

Do rukavic a do terénu!

Posilněni a poučeni jsme se vydali na lov. Každá třída měla přidělený svůj úsek – od okolí školy až        po přilehlé cesty. Kdo neměl vlastní pracovní rukavice z domova, dostal školní „super-rukavice“            a bitva proti nepořádku mohla začít.

Během sbírání jsme si povídali o tom, proč je příroda kolem nás tak důležitá. Děti samy sdílely své postřehy ze svých výletů s rodiči a občas se nestačily divit, co všechno jsou lidé schopni do příkopů nebo k lesu vyhodit.

• „Proč jsou v potoce staré pneumatiky?“
• „Kdo mohl vyhodit tyhle plasty do lesa, když zvířátka v tom nemůžou žít?“
  To byly otázky, které nám rezonovaly v hlavách. Shodli jsme se, že znečištěné toky a lesy plné odpadků do naší krajiny prostě nepatří.

Dobrý pocit nade vše

Když byly pytle plné a naše určené úseky opět svítily čistotou, dostavil se ten nejlepší pocit – pocit       z dobře odvedené práce. Domů jsme neodcházeli jen s unavenýma nohama, ale hlavně s vědomím, že jsme pro naši planetu udělali něco skutečného.

Děkujeme všem dětem za jejich nasazení a rodičům za vybavení malých uklízečů. Příští rok se těšíme zas, ale tajně doufáme, že těch odpadků k sbírání bude v naší přírodě čím dál méně!

                                                                                                                               Mgr. Hana Alblová