Masopust jsme letos rozhodně nepodcenili. Oslavy odstartovaly už ve čtvrtek, kdy se naše škola proměnila v malou pekárnu. Děti se pustily do pečení koláčků s nadšením a výsledek stál za to. Voňavé koláčky mizely rychlostí blesku a všichni jsme se těšili na páteční pokračování.

V pátek ráno se otevřely dveře do školy a nestačili jsme se divit. Dorazily nevěsty a ženich. Nechyběl samozřejmě medvěd, krásné cikánky, kominíci, jeden dokonalý vodník a „voňavá“ jitrnička. Dokonce jeden prvňáček přišel úplně bez hlavy a spousta dalších krásných masek. Masopustní rej mohl začít!

Nejprve jsme trochu potrápili mozkové závity při luštění křížovek na masopustní téma. Ze začátku to nevypadalo úplně nadějně – objevily se zamyšlené pohledy, lehké povzdechy i nesmělé „To je těžké…“. Jenže právě v tu chvíli přišel důležitý okamžik – nevzdat se. Děti si začaly pomáhat, radily se, společně hledaly řešení. Každé vyluštěné slovo dodalo odvahu dalším. Postupně se nejistota proměnila v radost z úspěchu. Najednou se ozývalo nadšené: „My to máme!“

S nově nabytou energií jsme se přesunuli do tělocvičny, kde už na nás čekaly soutěže, tanec a pořádná dávka smíchu. Jednou z disciplín bylo plnění punčochy míčky – vznikala tak naše masopustní jitrnice. Děti zjistily, že je potřeba nejen rychlost, ale i spolupráce. Nechybělo předávání si míčků ze lžíce na lžíci, prověřili jsme si naši trpělivost. Bylo krásné sledovat, jak si děti navzájem fandí a radují se z úspěchu druhých.

Mezi jednotlivými soutěžemi jsme si zatancovali na oblíbenou hudbu. Tělocvična se rychle proměnila v místo plné pohybu, radosti a energie, která by vystačila minimálně na celý další týden.

Na závěr jsme z vyluštěných křížovek a vybarvených obrázků tvořili barevné plakáty, které nám budou chvíli zdobit naši chodbu. Celý masopustní den nám připomněl, že škola může být nejen místem učení, ale také zábavy a společných zážitků. Přesně tyto okamžiky – smích, radost z úspěchu a společné dobrodružství – se stávají těmi nejhezčími vzpomínkami, na které budeme dlouho vzpomínat.